Český a světový rekord 2001 - 4-6. května 2001
Pokus o překonání českého i světového rekordu v dálkové dopravě vody se uskutečnil v okolí Máchova jezera a bývalého letiště Hradčany v Ralsku a náš sbor u toho nemohl chybět. Jak celá akce proběhla? Na této stránce a ve Fotogalerii si vše můžete prožít z našeho pohledu, další informace najdete také na stránkách organizátorů.
_________________ _____________________________________________
10. května 2001 V Zemských novinách vyšel článek o Rekordu, ve kterém je možné nalézt zmínku i o našem sboru.
8. května 2001 V 18 hodin byla vydána oficiální tisková zpráva - SVĚTOVÝ REKORD PADL !!! Délka trasy byla 47,2 km. Hurááááááááááá !!!!!!!!
8. května 2001 Ráno se scházíme v hasičárně, je třeba vyprat a na sušák pověsit hadice, uklidit v Avii a na své místo nandat materiál, který jsme před akcí vyndali a auto také umýt. Stále ještě nevíme, jak to vlastně vše dopadlo.
7. května 2001 Na stránkách Rekordu se objevuje informace, že dnes ve 14.00 se začalo s oficiálním přeměřením trasy.
6. května 2001 Všechna družstva obdržela Pamětní list, oficiální certifikát bude až po ověření rekordu agenturou Dobrý den Pelhřimov.
6. května 2001 Je stále větší zima a déšť rovněž neustává. Tísníme se v Avii, podřimujeme (spát se nedá) a čekáme, jak vše dopadne. Informace z vysílaček jsou jako noc a den. Chvíli to vypadá, že se vše již chýlí ke konci a cíl je splněn, chvíli zase éter opanuje značná trudnomyslnost. Převládají však hlasy, že když už jsme to vydrželi do teď, musíme to dotáhnout do konce. Konečně po čtvrté hodině ranní přichází rozkaz - vše sbalit, pokus je u konce. A jak to dopadlo? To nikdo neví. Kvůli nutné změně trasy je délka nataženého vedení velkou neznámou. V půl šesté jsme zpátky na letišti, postupně se vracejí i další jednotky, které vetšinou rovnou odjíždějí domů, bylo to opravdu náročné. Opouští nás i skupina dvě ve Fordu, ostatní se rozhodnou počkat do osmé hodiny, kdy bude nástup. Do vymrzlých stanů se téměř nikomu nechce. Stánkaři na letišti, kteří asi splakali nad výdělkem, se snaží prodat co se dá, nejvíc jde na odbyt grog a kafe. Postupně bouráme náš tábor, takže v osm hodin jsme připraveni k odjezdu. Na nástupu se dozvídáme něco o průběhu akce i příčinách toho, proč vše trvalo tak neuvěřitelně dlouho. Výsledek však pořadatelé oznamují pouze neoficiální, podle jejich propočtů byl světový rekord překonán, ovšem vše musí ještě oficiálně ověřit Agentura Dobrý den z Pelhřimova, která jediná je oprávněna zastupovat Guinessovu knihu rekordů v České republice. V devět hodin vyrážíme k domovu, tentokráte po trase Ralsko - Mnichovo Hradiště - Mladá Boleslav - Nymburk - Sadská - Kouřim - Sázava - Benešov - Tábor - Veselí n.L. Zastávka na oběd se tentokrát koná v hotelu Sázava v Sázavě. Do Veselí přijíždíme něco před druhou odpolední. Vybalují se jen nejnutnější věci a jdeme svůj návrat nahlásit na "základnu" v hostinci Arabela. Nikdo však dlouho nevysedává, jsme příliš unavení.
5. května 2001 Houkáním hasičských sirén a hudbou je v 5.00 vyhlášen budíček. Pro někoho velmi krušné vstávání. Po výdeji snídaně a přípravě auta na odjezd následuje v 6.30 nástup všech soutěžních družstev. Problém je, že se řada přihlášených družstev nedostavila a tak bude nutné při rozdělování družstev na úseky notně improvizovat. Jsme přidělení do druhé větve, Břehyně - Dolní Krupá, naše označení jest Dopravák 16. Na ploše se vytvářejí jednotlivé konvoje, které se připravují na odjezd. Asi v osm hodin opouštíme letiště a začíná přesun na určené místo. Tady zažijeme první podstatnou komplikaci, když se při vjezdu na hlavní silnici mezi nás a předcházející vozidlo dostaly dva kamiony, což způsobilo, že jsme se při průjezdu Mimoní ztratili a na správném místě neodbočili. Za námi pochopitelně špatnou cestu volí i zbytek kolony. Po domluvě s velínem a navigování jedním z místních hasičů se však vracíme na správnou trasu a za chvíli konec kolony dostihujeme. Ufff! Z vysílaček se dozvídáme, že, s asi dvouhodinovým zpožděním, začíná v 10 hodin čerpání vody z Máchova jezera. Akce se rozjíždí a všichni jsou odhodláni dosáhnout stanoveného cíle. My se na místo našeho určení dostáváme až okolo 13 hodiny a natahujeme určený počet hadic, už v této chvíli je jasné, že celá akce bude mít o hodně delší trvání, než se předpokládalo. Ve 13.39 se naše hadice plní vodou. To nejdůležitější máme za sebou, teď jen kontrolovat případné závady, způsobené vysokým tlakem vody v hadicích, nikdo v té chvíli netuší, jak dlouho ještě na svém místě v lese budeme muset zůstat. V půl čtvrté k nám dorazilo auto s obědem, jedním z největších omylů organizátorů, ne že bychom pohrdli bramborovými knedlíky plněnými uzeným masem, ale musely by být o něco kvalitnější, a navíc jsme nedostali zelí. V půl šesté přichází další z krizových momentů - došlo pivo. Nedlouho poté odjíždí doprovodný Ford zpátky na letiště sledovat další dění přímo u zdroje, na stanovišti v lese nás zůstává dvanáct. Čas se neuvěřitelně vleče a zprávy přicházející z vysílaček také nejsou právě optimistické, vše se komplikuje. Až později se dozvídáme, že část trasy utrpěla předcházejícím slejvákem a na jiném místě zase byla nalezena nevybuchlá munice a tak je třeba plánovanou trasu operativně změnit. Nikdo v tu chvíli nedokáže říct, zda se vše podaří či nikoliv, ale nálada v mužstvu klesá úměrně postupnému ochlazování ovzduší. V jedenáct hodin večer přichází rozkaz zastavit čerpání vody z Máchova jezera, množství vody v hadicích a cisternách již by mělo stačit na to, aby byla dopravena na určené místo. Postupně je voda vytlačena z cisteren, u nás protečou poslední kapky téměř přesně o půlnoci, místo toho ovšem začíná poměrně hustě pršet.
4. května 2001 První skupina se po desáté schází v hasičárně, všechno vybavení je naloženo, poslední rozloučení s rodinnými příslušníky a můžeme vyrazit. Po trase Veselí n.L. - Tábor - Mladá Vožice - Vlašim - Kolín - Poděbrady - Nymburk - Mladá Boleslav - Mnichovo Hradiště - Ralsko celkem bez velkého bloudění, s několika zdravotními zastávkami, z toho jednou na oběd v Mitrově u Uhlířských Janovic, přijíždíme cca v 17 hodin na ranvej letiště Hradčany v Ralsku. Po postavení tábora a nezbytném zaregistrování následuje exkurze po letišti. Prostě jsme obešli nejrůznější stánky s občerstvením, abychom věděli, co nás bude o víkendu čekat. V půl deváté velitel absolvuje poradu, vše podstatné se dozvíme až ráno. Před desátou večerní dorazila i druhá skupina, která, kromě jiného, přivezla i elektrocentrálu, soudek a pípu, takže jsme mohli přejít na samozásobitelský režim. Okolo půlnoci přichází bouřka a s ní pěknej slejvák, který trvá až do ranních hodin.
3. května 2001 příprava Avie na rekord, vyndali jsme v podstatě veškeré vybavení a nechali tam jen to co budeme potřebovat, aby bylo místo na stany, spacáky apod.
1. května 2001 v 17.00 v hasičárně poslední schůzka všech účastníků před odjezdem na rekord, upřesněna doprava a vybavení. Pojedeme ve dvou skupinách, první s Avií a veškerým vybavením pro rekord vyrazí cca v půl jedenácté ráno, druhá Fordem Tranzit až odpoledne, poveze ty, kteří se nemohli uvolnit ze zaměstnání.
14. dubna 2001 přípravné práce na Rekord 2001. Provedli jsme tlakové zkoušky hadic a přípravu dalšího materiálu. Dále jsme probrali další organizační věci, např. dopravu. Zatím to vypadá na účast 10 až 15 lidí, ovšem to se samozřejmě do naší Avie nevejde. Zatím tedy probíráme různé možnosti dopravy na místo.
březen 2001 naše účast projednána z MěÚ ve Veselí nad Lužnicí a s HZS v Táboře
leden 2001 potvrdili jsme naši účast, zapojíme se s jedním družstvem 1+7, DA 12 Avia 30, 17-ti hadicemi B a dalším potřebným vybavením.
Rubrika: Co se děje, Aktualizace: 20.5.2001; 10:10:26   -Začátek stránky-   -Zpět-